Prediktory chybějící, přidělované a nedokončené ošetrovatelské péče

Dominika Kalánková*, Daniela Bartoníčková**, Katarína Žiaková*
* Univerzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Ústav ošetrovateľstva
** Univerzita Karlova v Prahe, 2. lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství

Abstract

KALÁNKOVÁ, D. – BARTONÍČKOVÁ, D. – ŽIAKOVÁ, K. Predictors of missed, rationed and unfinished nursing care. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie [online], 2019, vol. 9, no. 2, pp. 43-48. Available on: https://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2019-rocnik-9/cislo-2/prediktory-chybejici-pridelovane-a-nedokoncene-osetrovatelske-pece.

Aim: To identify predictors of the occurrence of the missed, rationed and unfinished nursing care for effective planning of strategies related to the prevention of its presence.

Background: Determination of the predictors of the missed, rationed and unfinished nursing care phenomenon in healthcare facilities may contribute to the reduction or the total elimination of this phenomenon.

Methods: The study has the character of the narrative literature review. The search was performed in databases PubMed and ScienceDirect in the period from May 2019 to July 2019. Overall, 27 studies were analysed.

Results: Based on the analysis, we identified significant predictors of the occurrence of the missed, rationed and unfinished nursing care phenomenon. These were related mainly to the organisational aspects of healthcare facility, to the characteristics of nurses and patients.

Conclusion: Identified predictors fall under the competence of the management, from the line to the top. Management may influence the particular predictors with the aim to ensure the overall higher quality of nursing care as well as increase patient safety and improve the functioning of the workplace.

Key words: missed care, nurses, predictor, rationed care, unfinished care

Úvod

Koncept chybějící, přidělované a nedokončené ošetřovatelské péče, jakožto univerzální a multidimenzionální problém, vychází z třífázového fenoménu, založeném na problému (nedostatek času a zdrojů), procesu (klinické rozhodování a přidělování péče) a výsledku (nedokončená péče, chybějící péče, zanedbaná péče) (Kalánková, Kurucová, Žiaková, 2019). Přesto, že Jonesová, Hamiltonová, Murryová (2015) pojímají celkově koncept pod jedním zastřešujícím názvem „nedokončená péče“, Kalánková, Kurucová, Žiaková (2019) zdůrazňují, že se nejedná pouze o jeden koncept, ze kterého přístupy vycházejí, nýbrž o tři jednotlivé koncepty (chybějící, přidělovaná, nedokončená péče). Jednotlivé koncepty se liší jak v definicích, tak i objektivním posuzováním, kterými je lze vyhodnocovat (Kalánková, Kurucová, Žiaková, 2019). V případě nedokončené péče byl prvotním hodnotícím nástrojem pro její měření Task Undone (TU), jež pochází z modelu Lucera, Lakeové a Aikenové (2009) procesu péče a výsledků pacientů. V současné době existuje několik typů jeho modifikací, zjišťujících nedokončené ošetřovatelské činnosti odrážejících se na kvalitě poskytované péče, mezi které patří například verze TU-5, TU-7, TU-9 a TU-13 (Jones, Hamilton, Murry, 2015). Přidělovanou péči neboli rozsah přídělu, lze dle Schubertové et al. (2013) měřit počtem ošetřovatelských činností, které bývají opožděny nebo vynechány, a to hned několika nástroji – The Basel Extent Rationing of Nursing Care (BERNCA) instrument (Schubert et al., 2007), The Perceived Implicit Rationing of Nursing Care instrument (PIRNCA) (Jones, 2014), Neonatal Extent of Work Rationing instrument (NEW-RI) (Rochefort, Clarke, 2010). Chybějící ošetřovatelskou péči lze měřit nástrojem MISSCARE Survey, ve kterém jsou vyhodnocovány jak aktivity, tak i důvody této meškané péče (Kalisch, Williams, 2009). Společným znakem všech nástrojů je, že lze prostřednictvím nich identifikovat ošetřovatelské aktivity, které zůstaly sestrami nedokončené (Kalisch, Landstrom, Hinshaw, 2009; Kalisch, Williams, 2009), ale i to, že se u všech jedná o hodnocení během posledních pracovních směn (Papastavrou, Andreou, Efstathiou, 2014). Všechny nástroje jsou obohacená o úvodní demografická data týkající se respondentů. Na základě detekce těchto dat je pak možné v souvislosti se zjištěnými aktivitami stanovit i prediktory vzniku tohoto fenoménu. Vzhledem k tomu, že se jedná o důležité ukazatele přispívající k prevenci vzniku tohoto fenoménu, je důležité je předně identifikovat a systematicky utřídit.

Cíl

Na základě literárního přehledu identifikovat prediktory vzniku fenoménu chybějící, přidělované a nedokončené ošetřovatelské péče pro efektivní naplánování strategie vztahující se k prevenci jeho vzniku.

Metodika

Předložený příspěvek má charakter narativního literárního přehledu. Vyhledávání bylo realizováno v databázích PubMed a ScienceDirect vzhledem k dostupnosti daných databázích v instituci, kde byla studie realizována. Vyhledávání nebylo limitované z hlediska vyhledávacího období a probíhalo od května 2019 do července 2019. Bylo realizováno prostřednictvím předem stanovených klíčových slov: „prediktor“, „chybějící péče“, „přidělovaná péče“, „sestry“, „nedokončená péče“ s použitím Booleanovských operátorů „AND“ a „OR“. Vyhledávání bylo limitováno kritérii výběru a to jazyk (anglický, český, slovenský) a plnotexty. Výsledkem vyhledávání bylo 163 studií (PubMed 114, ScienceDirect 49), po odstranění duplicitních článků celkem 129. Literární přehled byl zpracovaný pomocí schématu PRISMA (Schéma 1). Studie jsme zařadili do další analýzy v případě, že splňovaly stanovená zařazovací kritéria a to a) empirická studie, b) zaměření na ošetřovatelskou péči. Vyřazovacími kritérii byly: přehledové články, případové studie, editoriály. Celkově bylo do analýzy zahrnuto 27 studií. Extrakce údajů byla realizována prostřednictvím tabulkového procesoru Microsoft Excel, který obsahoval následující informace: autor, rok, krajina, cíl, dizajn, výzkumný soubor, velikost vzorku, participanti, sběr údajů, analýza údajů, koncept a hlavní výsledky. Údaje byly analyzované prostřednictvím metody obsahové analýzy se záměrem naplnění cílu naší studie.

Schéma 1. Vývojový diagram – PRISMA

Výsledky

V souvislosti s provedeným literárním přehledem jsme v rámci práce identifikovali prediktory chybějící, přidělované a nedokončené ošetřovatelské péče (tab. 1). Odhalené prediktory se vztahovaly především k oblastem týkajícím se organizačních aspektů zdravotnických zařízení a charakteristik ze stran sester a pacientů. Nutno však podotknout, že v případě zjišťování prediktorů na základě stanovených proměnných (demografických dat) se nejedná o možné důvody, ale o faktory, které mohou k výskytu fenoménu chybějící, přidělované a nedokončené péče přispívat a lze je tedy pouze předvídat. Vzhledem k jejich vysoké četnosti byly v následujícím textu uvedeny pouze ty, které byly autory udávány vícekrát, další lze shlédnout v tabulce.

Rozebereme-li prediktory v oblasti organizačních aspektů zdravotnického zařízení hlouběji, zjistíme, že jako nejvýznamnější a zároveň i nejčastěji udávaný prediktor bývá označován poměr sestra-pacient (Ausserhofer et al., 2014; Ball et al., 2014; Ball et al., 2016), což často v praxi souvisí s personálním zabezpečením sester, jež může být příčinou nezabezpečení péče týkající se především dohledu nad pacientem, komunikace, ale i neadekvátního vyplňování dokumentace (Ball et al., 2014). Mezi další prediktory patřily například počet hodin registrované sestry na den pacienta (registered nurse hours per patient day – RNHPP), počet ošetřovatelských hodin na den pacienta (nursing hours of care per patient day – NHPPD) (Dabney, Kalisch, 2015; Kalisch et al., 2011; Kalisch, Tschannen, Lee, 2012), ale i pracovní doba sester, jelikož více chybějící péče byla uváděna sestrami pracujícími na denních, či odpoledních službách (Ball et al., 2014; Ball et al., 2016) v porovnání se sestrami ze služeb nočních (Kalisch et al., 2013). Výjimku při očekávání výskytu fenoménu z hlediska potvrzení velkým množstvím autorů netvořila ani negativní kultura pracovního prostředí (Ausserhofer et al., 2014; Ball et al., 2014; Ball et al., 2016), neadekvátní týmová spolupráce (Bragadóttir, Kalisch, Tryggvadóttir, 2017; Chapman et al., 2016; Kalisch, Lee, 2010), ale i typ oddělení (Bragadóttir, Kalisch, Tryggvadóttir, 2017; Friese, Kalisch, Lee, 2013; Higgs et al., 2016).

Druhou stanovenou oblastí byly prediktory ze strany sester, či jejich charakteristik. Jako nejvýznamnější zde byla uváděna úroveň dosaženého vzdělání. Bylo prokázáno, že sestry s nižším vzděláním (středoškolské anebo vyšší odborné vzdělání – diplomové sestry) často nezabezpečují více ošetřovatelských aktivit pacientům v porovnání se sestrami, které dosáhly minimálně bakalářského titulu (Al-Kandari, Thomas, 2009; Bragadóttir, Kalisch, Tryggvadóttir, 2017; Higgs et al., 2016). Navzdory tomu však Bragadóttirová, Kalischová a Tryggvadóttirová (2017) identifikovaly, že registrované sestry oproti sestrám praktickým mnohdy udávají nezabezpečení péče ve vícerech případů. Co se týče dalších předvídaných proměnných, tak lze mezi ně na základě vysoké četnosti zařadit například délku praxe na pozici sestry, jež s sebou přinesla však z hlediska výzkumných poznatků protichůdný charakter. Většina autorů (Chapman et al., 2016; Higgs et al., 2016; Kalisch, Lee, 2010) uvedla, že více chybějících ošetřovatelských aktivit bývá udáváno sestrami s delšími pracovními zkušenostmi, Ausserhofer et al. (2014) však tvrdil ve své studii opak. Blackman et al. (2018) danou teorii dále rozvinul s tím, že méně zkušené sestry vynechávají ty aktivity, které jsou spojené s léčebnou péčí a zároveň tak nespadají do jejich kompetencí. Jako další signifikantní prediktor byl udáván i věk sester, kdy mladší sestry uvádí více chybějících ošetřovatelských aktivit než jejich starší kolegyně (Al-Kandari, Thomas, 2009; Blackman et al., 2018; Bragadóttir, Kalisch, Tryggvadóttir, 2017). Toto tvrzení však oponuje tezi uvedené výše, která ilustruje fakt, že sestry s delšími pracovními zkušenostmi udávají chybějících aktivit více. Z daného by bylo možné totiž vydedukovat, že mladší sestry, které jsou však pracovně zkušenější, nezabezpečí tolik ošetřovatelských aktivit jako jejich starší, avšak méně zkušenější kolegyně. Jako další významné prognostické faktory byly zachyceny například vnímaný počet personálu sestrou (Bragadóttir, Kalisch, Tryggvadóttir, 2017; Kalisch, Lee, 2010; Zúñiga et al., 2015), přesčasové hodiny a celková pracovní spokojenost (Orique, Patty, Woods, 2016; Papastavrou et al., 2016).

Poslední oblast prediktorů zaměřujících se na sociodemografická data pramenila ze strany pacientů, či jejich charakteristik, což však v praxi nemůže být přímo ovlivňováno sesterskými zásahy. Byly zde lze zjištěny pouze dva prognostické faktory. Prvním byl psychický a zdravotní stav pacientů. Bylo prokázáno, že ti bez potvrzené psychiatrické diagnózy a s celkově lepším zdravotním stavem často přijímají kvalitnější ošetřovatelskou péči (Ball et al., 2014; Dabney, Kalisch, 2015). Věk pacientů byl Dabneyovou a Kalischovou (2015) označen za ten druhý. Další prognostické faktory v této oblasti zjištěny nebyly.

Závěr

Prostřednictvím provedeného literárního přehledu jsme identifikovali prediktory podílející se na incidenci chybějící, přidělované a nedokončené péče.

Vyzvihneme-li faktory, na jejichž základě lze výskyt fenoménu chybějící, přidělované a nedokončené péče předvídat dle četnosti, nejvíce byl autory udáván poměr sestra-pacient, což může být v dnešní době způsobeno především v souvislosti s globálním nedostatkem personálu, a to především sester. Je to však i vzdělání sester, které se může na incidenci značně podílet. Dalšími prognostickými faktory mohou být například neadekvátní týmová spolupráce, negativní kultura pracovního prostředí, ale i typ oddělení, na kterém sestry pracují.

Vzhledem k tomu, že fenomén chybějící, přidělované a nedokončené péče se při poskytování zdravotní péče objevuje čím dál tím častěji, domníváme se, že na základě demaskace jednotlivých prediktorů lze aplikovat v praxi preventivní opatření dříve, než k výskytu fenoménu reálně přispějí. Jejich pochopení, stejně jako porozumění výskytu fenoménu v praxi, je důležité především od managenentu. Ten pak prostřednictvím uvědomění si celkových nevýhod, které s sebou výskyt fenoménu přináší, může s již odhalenými prediktory pracovat dříve, než se na jejich oddělení, či v jejich zdravotnických institucích objeví a ohrozí tak bezpečnost pacientů nebo i sníží kvalitu poskytované péče.

Vzhledem k tomu, že se jedná o prognostické faktory, doporučujeme jejich porovnání i s jednotlivými důvody výskytu fenoménu. Je zcela patrné, že jak prediktory, tak důvody se v literatuře značně v jednotlivých oblastech vzájemně prolínají, shodují. Jejich současnou detekcí je pak příčina výskytu fenoménu více méně potvrzena dvojím měřením.

Seznam bibliografických odkazů

AL-KANDARI, F. – THOMAS, D. 2009. Factors contributing to nursing task incompletion as perceived by nurses working in Kuwait general hospitals. In Journal of Clinical Nursing, 2009, vol. 18, no. 24, pp. 3430-3440.

AUSSERHOFER, D. et al. (RN4CAST consortium). 2014. Prevalence, patterns and predictors of nursing care left undone in European hospitals: results from the multicountry cross-sectional RN4CAST study. In BMJ Quality & Safety, 2014, vol. 23, no. 2, pp. 126-135.

BALL, J. E. et al. 2016. A cross-sectional study of 'care left undone' on nursing shifts in hospitals. In Journal of Advanced Nursing, 2016, vol. 72, no. 9, pp. 2086-2097.

BALL, J. E. et al. 2014. ’Care left undone’ during nursing shifts: Associations with workload and perceived quality of care. In BMJ Quality & Safety, 2014, vol. 23, no. 2, pp. 116-125.

BLACKMAN, I. et al. 2018. Predicting variations to missed nursing care: A three-nation comparison. In Journal of Nursing Management, 2018, vol. 26, no. 1, pp. 33-41.

BRAGADÓTTIR, H. – KALISCH, B. J. – TRYGGVADÓTTIR, G. B. 2017. Correlates and predictors of missed nursing care in hospitals. In Journal of Clinical Nursing, 2017, vol. 26, no. 11-12, pp. 1524–1534.

DHAINI, S. R. et al. 2017. Are nursing home care workers´ health and presenteeism associated with implicit rationing of care? A cross-sectional multi-site study. In Geriatric Nursing, 2017, vol. 38, no. 1, pp. 33-38.

CHAPMAN, R. et al. 2016. Impact of teamwork on missed care in four Australian hospitals. In Journal of Clinical Nursing, 2016, vol. 26, pp. 170–181.

CHO, E. et al. 2016. Nurse staffing level and overtime associated with patient safety, quality of care, and care left undone in hospitals: A cross-sectional study. In International Journal of Nursing Studies, 2016, vol. 60, pp. 263-271.

CHO, S.-H. et al. 2017. Relationships between nurse staffing anf patients´ experiences, and the mediating effects of missed nursing care. In Journal of Nursing Scholarship, 2017, vol. 49, no. 3, pp. 347–355.

DABNEY, B. W. – KALISCH, B. J. 2015. Nurse Staffing Levels and Patient-Reported Missed Nursing Care. In Journal of Nursing Care Quality, 2015, vol. 30, no. 4, pp. 306-312.

FRIESE, C. R. – KALISCH, B. J. – LEE, K. H. 2013. Patterns and correlates of missed nursing care in inpatient oncology units. In Cancer Nursing, 2013, vol. 36, no. 6, pp. 51-57.

HIGGS, M. et al. 2016. Similarities and differences in nurse-reported care rationing between critical care, surgical, and medical specialities. In Journal of Patient Safety, 2016:7.

JONES, T. L. 2014. Validation of the Perceived Implicit Rationing of Nursing Care (PIRNCA) Instrument. In Nursing Forum, 2014, vol. 49, no. 2, pp. 77-87.

JONES, T. L. – HAMILTON, P. – MURRY, N. 2015. Unfinished nursing care, missed care, and implicitly rationed care: State of the science review. In International Journal of Nursing Studies, 2015, vol. 52, no. 6, pp. 1121-1137.

KALÁNKOVÁ, D. – KURUCOVÁ, R. – ŽIAKOVÁ, K. 2019. Approaches to understanding the phenomenon of missed/rationed/unfinished care – a literature review. In Central European Journal of Nursing and Midwifery, 2019, vol. 10, no. 1, pp. 1005-1016.

KALISCH, B. J. et al. 2013. Missed nursing care, level of staffing, and job satisfaction: Lebanon versus the United States. In Journal of Nursing Administration, 2013, vol. 43, no. 5, pp. 274–279.

KALISCH, B. J. et al. 2011. Hospital variation in missed nursing care. In American Journal of Medical Quality, 2011, vol. 26, no. 4, pp. 291-299.

KALISCH, B. J. – LEE, K. H. 2010. The impact of teamwork on missed nursing care. In Nursing Outlook, 2010, vol. 58, no. 5, pp. 233-241.

KALISCH, B. J. – TSCHANNEN, D. – LEE, K. H. 2012. Missed nursing care, staffing, and patient falls. In Journal of Nursing Care Quality, 2012, vol. 27, no. 1, pp. 6-12.

KALISCH, B. J. – WILLIAMS, R. A. 2009. Development and psychometric testing of a tool to measure missed nursing care. In Journal of Nursing Administration, 2009, vol. 39, no. 5, pp. 211-219.

LAKE, E. T. et al. 2017. Missed nursing care in pediatrics. In Hospital Pediatrics, 2017, vol. 7, no. 7, pp. 378-384.

LUCERO, R. J. – LAKE, E. T. – AIKEN, L. H. 2009. Variations in nursing care quality across hospitals. In Journal of Advanced Nursing, 2009, vol. 65, no. 11, pp. 2299-2310.

MALONEY, S. – FENCL, J. L. – HARDIN, S. R. 2015. Is nursing care missed? A comparative study of three North Carolina hospitals. In Medsurg Nursing, 2015, vol. 24, no. 4, pp. 229-35.

MCMULLEN, S. L. et al. 2017. Improving nursing care: examining errors of omission. In Medsurg Nursing, 2017, vol. 26, no. 1, pp. 9-19.

ORIQUE, S. B. – PATTY, C. M. – WOODS, E. 2016. Missed nursing care and unit-level nurse workload in the acute and post-acute settings. In Journal of Nursing Care Quality, 2016, vol. 31, no. 1, pp. 84-89.

PALESE, A. et al. 2015. Missed nursing care and predicting factors in the Italian medical care setting. In Internal and Emergency Medicine, 2015, vol. 10, no. 6, pp. 693-702.

PAPASTAVROU, E. – ANDREOU, P. – EFSTATHIOU, G. 2014. Rationing of nursing care and nurse patient outcomes: a systematic review of quantitative studies. In International Journal of Health Planning and Management, 2014, vol. 29, no. 1, pp. 3–25.

PAPASTAVROU, E. et al. 2016.To what extent are patients' needs met on oncology units? The phenomenon of care rationing. In European Journal of Oncology Nursing, 2016, vol. 21, pp. 48-56.

PHELAN, A. – MCCARTHY, S. – ADAMS, E. 2017. Examining missed care in community nursing: A cross section survey design. In Journal of Advanced Nursing, 2017, vol. 74, no. 3, pp. 1-11.

ROCHEFORT, C. M. – CLARKE, S. P. 2010. Nurses’ work environments, care rationing, job outcomes, and quality of care on neonatal units. In Journal of Advanced Nursing, 2010, vol. 66, no. 10, pp. 2213–2224.

SCHUBERT, M., et al. 2013. Levels and correlated of implicit rationing of nursing care in Swiss acute care hospitals – a cross sectional study. In International Journal of Nursing Studies, 2013, vol. 50, pp. 230-239.

SCHUBERT, M. et al. 2007. Validation of the Basel extent of rationing of nursing care instrument. In Nursing Research, 2007, vol. 56, no. 6, pp. 416-424.

SRULOVICI, E. – DRACH-ZAHAVY, A. 2017. Nurses' personal and ward accountability and missed nursing care: A cross-sectional study. In International Journal of Nursing Studies, 2017, vol. 16, no. 75, pp. 163-171.

ZÚNIGA, F. et al. 2015. The relationship of staffing and work environment with implicit rationing of nursing care in Swiss nursing homese – A cross-sectional study. In International Journal of Nursing Studies, 2015, vol. 52, no. 9, pp. 1463-1474.

Kontakt

Mgr. Dominika Kalánková

Ústav ošetrovateľstva JLF UK
Malá Hora 5
036 01 Martin
Slovenská republika
E-mail: kalankova1@uniba.sk

Prijaté: 26. 8. 2019
Akceptované: 4. 11. 2019